V současné době žijí poslední zbytky populací činčil vlnatých na poměrně nevelkém území chilských And v nadmořských výškách 1500-2000 m. V minulosti však obývaly ve velkém množství rozsáhlá území i ve vyšších polohách - až 5000 metrů nad mořem. Z hlediska člověka jsou kraje obývané činčilami velice nehostinné, s nízkou průměrnou teplotou, neustálými větry, a nepatrnými, většinou sněhovými srážkami. Vlhkost vzduchu je nízká, pouze 30 - 50 ti procentní.
Přirozeným biotopem jsou kamenité a skalnaté svahy porostlé řídkou vegetací. Přes den se ukrývají v děrách mezi kameny, skalních puklinách a norách jiných savců. Za soumraku a v noci vylézají za potravou. Živí se zelenými částmi rostlin, hlízami, plody, mechy, lišejníky a rostlinnou tkání různých kaktusů. Činčily žijí ve velkých tlupách o několika desítkách až stech jedinců, dříve nebyly vzácností ani větší kolonie. Přirození nepřátelé jsou pro činčily orli, sovy, ze savců lišky, skunkové a samozřejmě člověk. Lov pro překrásnou kožešinu podstatně snížil stavy činčil v přírodě.