Obecně o chovu činčil - základy

Řád: Hlodavci (Rodentia)
Podřád: Morčatovci (Coviomorpha)
Nověji podřád: Dikobrazočelistní (Hystricognathi)
Čeleď: Činčilovití (Chinchillidae)
Rod: Činčila (Chinchilla)
Druh: (Chinchilla lanigera)

V minulém století Ottův slovník naučný činčilu nazýval také jako žlabok.

Činčila v dospělosti dorůstá délky těla 25–35 cm, ocas dlouhý 15–20 cm a dosahuje hmotnosti 400–800 gramů. Původní zbarvení srsti bylo světle až tmavě šedé. Dnes se vyskytují také barevné mutace - bílá, fialová, černá, béžová a hnědá. V přírodě se dožívá mezi 10 až 15 lety a v zajetí 17 až 22 let.
Tam, kde lidé mají jeden vlas z každého folikulu, tam má činčila více než 60 - 90 jemných vlasů.

Druhy činčil:

Činčily, které chováme dnes jako domácí mazlíčky, patří mezi malé činčily a je to kříženec činčily krátkoocasé a činčily vlnaté. Vzhledově převládají znaky činčily vlnaté, která je stavbou těla protáhlejší s velkýma ušima, oproti činčile krátkoocasé.

Činčila krátkoocasá (Chinchilla chinchilla) její poddruhy:

Činčila královská: Tato zvířata jsou již zcela vyhynulá.
Malá činčila krátkoocasá: Ve volné přírodě jsou téměř vyhubeny.
Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera):
Tento druh se v zajetí chová často, ale ve volné přírodě byl již téměř vyhuben. Někteří zoologové rozdělují tento druh činčily do tří typů. Vycházejí přitom z oblastí původu nebo z vzrůstových forem - typ La-Plata, typ Costina a typ Raton (zakrslá činčila).

Činčilám jsou blízce příbuzné tři druhy rodu Lagidium dříve nazývané pakrálíci, dnes označované jako činčily – Činčila horská (Lagidium peruanum), Činčila ušatá (Lagidium viscacia) Činčila černouchá (Lagidium wolffsohnia ). Největší činčilou je Viskača (Lagostomus maximus), která na rozdíl od všech předcházejících druhů obývá spíše nížiny.

co bychom měli pro chov vědět?